První týden

OK, tak hezky od začátku...
Do New Yorku jsem přiletěla v neděli odpoledne místního času. Po dlouhé frontě na imigračním, šťastném shledání se zavazadly a mírné dezorientaci v letištních terminálech, jsem dorazila na terminál č. 4, kde čekal autobus, který mě dovezl na Columbijskou Univerzitu, kde jsem měla přespat a druhý den se vydat na cestu do campu. K mému nemilému překvapení jsem v obálce, ve které měla být letenka, našla pouze instrukce. Okolo 13:00 vám odjíždí vlak z Pen station do Doveru, NH. Kupte si lístek (70 - 100 $), kemp vám peníze proplatí. Tak jsem zavola Bobovi - šéf Campu - že budu v Doveru okolo 8 večer. Pak jsem ovšem zjistila, že vlastně nemám nejmenší tušení, jakým přesně vlakem a s jakou společností atd cestuju, takže jsem vzpomínala, a vzpoměla si na Amtrak. Našla jsem web stránky, zjistila, že jsou to 2 různé vlaky a že v Bostnu musím z jedné vlakové stanice metrem na jinou... Později ten večer vyšlo najevo, že nepotřebuju nové social security number - taková zbytečnost, abyste mohli pracovat v USA - protože už ho mám z minula. Tak jsem si našla dřívější vlak a napsala do campu mail, že přijedu dřív, protože jsem se podruhé už nedovola a doufala, že v Doveru na mě bude někdo opravdu čekat, nebo že kdyžtak zavolám z Doveru.

Všechno šlo jako po drátkách, cesta uběhla rychle, vláčky jsou tu pohodlné. Teda ty, kterýma jsem jela :). V Doveru čekal Dale (šéf staffu) a jeli jsme vyzvednout celé nadšeně nakupující osazenstvo kuchyně do WalMartu. V soutěži "Kdo najde nejdřív Becky (šéfka kuchyně)" jsem vyhrála první cenu, seznámila se se zbytkem kuchyňských pracantů a užívala si pocit, že kuchyň se mě netýká.

V chatičce jménem Chamois bydlím s Elvírou - ruska a moc fajn holka, která pracuje v úklidu, takže máme v podstatě stejnou pracovní dobu. Minimálně vstáváme ve stejný čas na snídani. :)

A co jsem dělala od středy do dneška? Uklízela Craft shop - místo, kde budu pracovat, malovala nějaké cedule, utrácela s Judy - moje Craft shop šéfová - campové peníza za vybavení pro mé aktivity v obchodě jménem Michaels, a třeba taky za Cd přehrávač ve výše zmíněném Walmartu. Judy prohlásila, že Bob konečně může taky zaplatit něco international staffu, no ne? :) A taky třeba za večeři, kterou platila Judy, a nebo za ledové kafe (Dunkin' Donuts), které jsem platila já.

Všichni, kdo znáte Debru, mám pozdravovat. Už jsem se u ní stavovala. Troy je dítě přímo k sežrání, až budu mít čím fotit, dám sem fotku. Zítra jedu s Debrou, Stevem, Troyem a Calebem do kostela, kam obvykle jezdí. V Campu bude blázinec a zápis dětí na aktivity je až po večeři, takže až do večeře mě nikdo v Campu neuvidí. Navíc jsem od té doby, co jsem přijela, neměla ani chvilku volno, takže si to zasloužím, ne?

Protože budu pracovat s malýma americkýma bestijkama, musela jsem zmáknout kurz první pomoci včetně závěrečného testu a taky CPR (Cardiopulmonary Resuscitation). No prostě to bylo dlouhé, děsné, samé medicínské pojmy v angličtině, fakt zábava. Ale všechny testy jsem udělala napoprvé a praktická část byla v pohodě. Jen mi to totálně zabilo dvě celé odpoledne...

Omluvte případné chyby, padám únavou. Především pro mé bohémské koležanky: Co se mých slohových schopností týká, od pondělka jsem nemluvila česky, češtinu používám pouze v mailu nebo tady, takže za sebe neručím :)

Očekávám vaše komentáře , otázky a e-maily!

D.