sobota 24. července 2010

Beach neboli pláž

Občas, když se počasí a den volna spolu domluví, vyrazíme na pláž. A ne, nemyslím tu u jezera. Myslím tu, co na ní občas lze najít mušle, tu, co ji omývá oceán.

Sem tam nějaký ten racek, sem tam nějaký ten serfař.





Vlny, slaná voda a nezaměnitelná vůně oceánu.



A taky davy lidí, pochopitelně.



A jestli se vám zdá, že té pláže je nějak málo, fotky jsou z odpoledne, kdy nás z pláže vyhnal příliv. :)





Příliv nenechal ani rackům příliš mnoho místa na promenádu a tak pro vás ochotně zapózovali.





Mně se pro objektiv pózovat nechtělo, tak si musíte vystačit s tímhle:



Slunce v duši (i na obloze).

ŠPERKOVÁNÍ aneb JEWELRY DESIGN

Minule jsem vás provedla keramickou dílnou, tak je myslím čas na fotky ze šperkovací dílny. Na začátek snad jeden komplet, celotýdenní práce jedné holěiny.


A teď trochu víc popořadě.

Na začátku je vždycky chaos a rozhodování. Co nakoupit, kolik toho nakoupit, co budu vlastně s dětma vyrábět... Takže tisknu inspiraci, co najdu na netu. Nejlépe fler a etsy a taky něco málo z vlastní dílny. Pak vyrobím nějaké ty názorné příklady, nakreslím instrukce, roztřídím nakoupený materiál - dráty, korálky a tak.


Samotná hodina je většinou poklidná, holky kroutí drátky a vybírají korálky a fňukají, že to nejde a že je to moc těžké a tak. :) Na každý den je nějaký společný projekt, ale obvykle to končí tak, že každá dělá něco jiného a to je pak trochu stres. Ale bavé mě to. :)




Speciální forma šperkování nastává dvakrát týdně večer. To nemám 6 holek, ale 12 plus 2 vedoucí. Krycí název je Cabin night. A je to velká zábava, ale taky dost vyčerpávající zábava a spousta práce navíc. Ale baví mě to asi nejvíc ze všech aktivit, takže trocha únavy se přežije. Navíc je to dobrá kompenzace pro ty, které se nedostanou do normální hodiny, protože můžu vzít jen 6 holek týdně.



No a to je pro dnešek asi vše. Zas se brzo ozvu.

úterý 13. července 2010

Craft Shop

Protože vás jistě všechny zajímá kde že to trávím skoro všechen svůj čas, uděláme si malou prohlídku mého současného pracoviště. (Pokud chcete fotky vidět vetší, stačí na ně kliknout. To pochopitelně platí pro všechny příspěvky na blogu.)



Tahle budova, nebo chcete-li chajda či bouda ukrývá dvě pracoviště. Dřevodílnu a keramickou dílnu.



Tohle je ta část keramické dílny, kde probíhají jednotlivé hodiny.



A tohle je polička plná věcí, které děti pomalovávají. Vím, že většina z vás si spíš představí hromadu hlíny a plácání či točení na kruhu, ale tak to tu nefunguje. Figurky a cokoli dalšího v podstatě odlévám do forem já, další den vytáhnu z forem, nechám uschnout, očistím spoje atd a pak vypálím v peci. Děti pak už jen malují. A věřte, když jich máte 10, je to i tak práce až nad hlavu.



Pec je docela velká, takže to dá celkem práci ji celou naplnit. A plná být musí, jinak nemá cenu vypalovat. Ale po usilovné asi 10 denní práci se blížíme k finále, k vypalování.





Tohle je pracovní stůl v keramické části dílny kam můžu jen já a Judy - moje šéfová. Jednou větou řečeno, můj život je hlína. :) Neb hlínu mám uplně všude, na oblečení, ve vlasech, no všude. Takové pěkné keramické bahýnko.



Takhle nějak vypadají děti soustředěné na malování. Jak jsem už řekla, máme jich obvykle 10 v jedné hodině a deset v druhé, dva stoly plné malování chtivých dětí. Více o týdením běhu campu v příštím příspěvku.

A na závěr ještě nějaké to foto od vody. :) Protože co jiného se dá dělat, než být ve vodě, když je horko k zalknutí. Pořád lepší horko, než déšť. A toho jsme tu měli loni víc než dost.




Blob je obrovský nafukovací polštář na který děti skáčou z oné bílé věže vpravo. Účelem je dostat mohutným skokem a pádem na blob do vody toho, kdo už na něm je. Vše je ještě komplikováno neustálým stříkáním vody na blob, takže udržet se na něm je fakt těžké.



A jeden ukázkový kýčovitý západ slunce nad h-pier, tedy jakousi sestavou můstků ve tvaru h, na kterých přes den stojí plavčíci a hlídají, aby se nikdo neutopil.

To je pro dnešek vše. Pokusím se ozvat co nejdřív, ale někdy je fakt těžké ukořistit volný počítač. Tak se mnou mějte trpělivost.


Máte-li dotazy, nebo byste se rádi dozvěděli něco konkrétního, napište komentář, pošlete mail.
Plus stále platí výzva, že budu ráda, když mi dojde reálný pohled či dopis. Akorát to většinou trvá 14 dní, než sem dorazí, tak nečekejte superrychlou odpověď.

Mějte se všichni krásně a já peláším učit šperkování. :)

pátek 9. července 2010

Svět z jiného úhlu pohledu


Jakmile člověk zapadne do koloběhu Campu, neví nic. Co je za den, kolik dní už neviděl počítač, kdy naposled někomu poslal email... Takže vám zatím posílám obrázky z pláže. Život z polohy ležmo má své kouzlo.